Rozsáhlá rekonstrukce sportovní haly finišuje
Rekonstrukce sportovní haly v Českém Brodě finišuje. V pátek odpoledních hodinách probíhá její kolaudace a již v sobotu bude za účasti starosty města a zástupců tělovýchovné jednoty slavnostně otevřena.
Dlouhá doba plná příprav a plánování předcházela tomu, než mohla celá rekonstrukce v červenci začít. „Přišel požadavek od sportovců, že chtějí zlepšit prostředí pro sport,“ popisuje první impuls k rekonstrukci Milan Majer z českobrodské tělovýchovné jednoty.
První plány byly ale jiné než ty, které se nakonec realizovaly. „Původně jsme chtěli topení v podlaze, ale když jsme si uvědomili, že pokud ho neuděláme, tak halu zrekonstruujeme téměř celou, bylo rozhodnuto,“ zmiňuje Majer nejzásadnější změnu.
Největší úpravou prošel povrch haly. Původně byla podlaha sportoviště z tzv. Japexu. Ten byl položen přímo na beton, který byl v posledních letech již dost zvětralý. V některých místech pak díky tomu míče téměř neskákaly a v jiných zase odskakovaly zcela nepředvídatelně.
Japex je hodně podobný tartanu. Zabraňuje tedy prokluzům, ovšem některým sportovcům může také přivodit vážné zdravotní potíže. „Při sportech, kde se skáče, jako je např. basketbal nebo volejbal, jde veškerý náraz při dopadu do kolen,“ vysvětluje Milan Majer.
Povrch, který bude v hale po rekonstrukci, patří v současné době mezi technologickou špičku. Českobrodská sportovní hala se bude moci pyšnit tzv. VP Sportem, což je vrstvená sportovní parketová podlaha složená z alpského buku a laťovkového středu. Podlahy dělané touto technologií se vyznačují vysokou pevností a dostatečnou pružností. Tento povrch by tedy měl zamezit tomu, aby veškerou energii po dopadu zpracovávala kolena sportovce, měl by jim tedy odlehčit a ušetřit sportovcovo zdraví.
Milan Majer upozorňuje také na to, že některé věci po výměně přímo volaly. „Řekl bych, že to bylo v lehce tragickém stavu,“ nešetří slovy. „Třeba obložení bylo mnohdy uvolněné, že stačil náraz míče nebo hráče, celé se posunulo o pět centimetrů dozadu a pak vypadlo,“ uvádí příklad.
Celá hala je postavena ze skeletu betonových panelů, což v dnešní době není příliš příznivé. Milan Majer se však brání slovům o nešťastné konstrukci celé haly. „V době, kdy se hala stavěla, to bylo určitě špičkové,“ myslí si. „Zaplaťpánbůh, že to tu postavili,“ doplňuje a připomíná hlavní problém. „Od té doby, co se něco postaví, tak se do toho potom neinvestuje, hala je ze sedmdesátého třetího roku a podle toho to vypadá,“ říká.
Hala a zejména rozměry hřišť by měly po rekonstrukci splňovat náročná kritéria mezinárodních regulí. Musel se rozšířit zejména prostor kolem hřiště. Zkrátila se tedy kabina rozhodčích, která kvůli zastaralému a velkému rozhlasu zasahovala až téměř do hrací plochy. Pro návštěvníky asi nejcitelnější změna je ta, že se ubrala jedna řada hlediště. Zmizelo tedy přibližně 50 diváckých míst. „Plno tady bylo tak jednou až dvakrát do roka,“ vysvětluje Milan Majer, proč přistoupili ke snížení kapacity hlediště. „Přibližně 50 míst jsme však přidali na druhé straně,“ ukazuje na nově zprovozněnou galerii v prvním patře. Díky vycentrování hřiště ale bude v některých případech možné přidat i lavičky po obvodu hřiště. „Když to bude potřeba nafouknout, tak se to nafoukne,“ uklidňuje Majer a vzpomíná na doby, kdy do haly přišlo na finále extraligy nohejbalu až 450 lidí.
Nejvýraznější změnou po povrchu haly je asi snížení počtu vchodů. Dříve se do haly mohlo vcházet třemi vstupy, nyní to bude možné jen tím hlavním. Zbylé dva zůstanou, budou však sloužit jen pro případ nouze. Hala se i díky tomu rozdělí na čistou a špinavou zónu. Ve špinavé se budou pohybovat sportovci před přezutím a hlavně diváci. Nejen na dodržování zón bude dohlížet recepční, který bude sídlit u vstupu. Ten tak získá kompletní přehled o tom, kdo dovnitř vešel, a pohybuje se tak třeba i v zadní části tzv. tunelu, který zůstal rekonstrukcí nedotčen. Opravou prošel i strop, který byl vybouchaný a světla na něm umístěná mnohdy poničená. “Původně bylo v plánu opravit ho celý, ovšem nezbylo tolik peněz,“ vysvětlil Milan Majer důvod jeho jen částečné opravy.
Strop nebyl jediný, na co v českobrodské hale nezbyly peníze. Protože se nastřádalo více věcí, které by bylo hezké udělat nebo by pak už nešly dodělat, případně by se při jejich dodělávání napáchalo víc škody než užitku, uspořádala se nejen mezi místními sportovci sbírka. Kolínský deník o ní také informoval. Vybralo se nakonec 80 tisíc od nejrůznějších lidí a dalších 100 tisíc věnoval sponzor. „Mohli jsme tak namořit podlahu, což už by později nešlo, protože je pod trojitým lakem,“ přiblížil Majer, na co byly peníze ze sbírky například použity. Úprav a oprav se během této rekonstrukce dostalo i většině sociálních zařízení a šaten. Některé z převlékáren byly prodlouženy, a to hlavně díky složitému systému chodeb a chodbiček, jež byly zrušeny a nahrazeny jednou, která protíná celou hlavní část haly. V tělovýchovné jednotě mají s halou ještě další plány. „Rádi bychom ji opravili i z venku,“ přibližuje plán do příštích let Majer s tím, že rozhodně se na to pokusí získat některý z grantů. „Loni jsme se ještě tak nějak báli žádat. Letos jsme žádali o pět milionů a dostali jsme přibližně půlku,“ přiblížil s úsměvem.
Martin Šnajdr - Kolínský deník