Buk ohrožoval děti na hřišti

Před několika lety se v městském parku v Českém Brodě postavilo dětské hřiště. Okolo něj se nachází několik stromů, ovšem jeden mezi nimi vyčníval. Byl totiž nebezpečně nakloněn nad dětské hřiště, proto se stal hrozbou a i po dlouhém zvažování musel být nakonec pokácen.

Jednalo se o vzrostlý buk, který se nacházel na západní straně hřiště. Na první pohled by se zdálo, že se o potencionální nebezpečí vůbec nejedná, ale to vyvrátily podrobné expertizy. „Podle inventarizace i podle vyjádření arboristické firmy pečující o bezpečnost a zdravotní stav stromů v majetku města je strom nebezpečný a hrozí pádem na dětské hřiště,“ napsal na oficiálním webu města Rostislav Vodička, vedoucí odboru životního prostředí městského úřadu.

Proto se do parku vydali plně vybavení hasiči až z Prahy. S pracemi se začalo již v ranních hodinách. Kácení vysokého buku trvalo celé dopoledne. Dva z hasičů nastoupili do kabiny požárního žebříku a zbylí dva hasiči s velitelem zásahu je jistili ze země. Nejprve se začaly odřezávat postranní větve, z nichž se na zemi kupila veliká hromada. Poté se mohlo přejít k rozřezávání vysokého kmene.

Akci přihlíželo několik lidí, ale zájem kácení vyvolalo i u kolemjdoucích. Většina z nich nerozuměla, proč je nutné tento strom pokácet. Zdál se jim moc hezký na to, aby musel být poražen. To jim však hasiči v čele s jejich velitelem vysvětlili. „Strom je nakloněn až nad dětské hřiště, takže tady je pravděpodobnost, že na něj může klidně spadnout. Děti tu běhají a hrají si. A může se stát, že přijde bouřka, ten strom může spadnout a oni jsou okamžitě mrtví. Tohle nebezpečí si děti ani ostatní lidé neuvědomují,“ říká velitel zásahu Tomáš Splavec.

Je tedy škoda, že musel být pokácen tak krásný strom, který byl několik desítek let součástí parku, ale bezpečí je přednější.

„Sami jsme tento krásný strom kácet nechtěli, ale bohužel není zbytí a zdejší odbor životního prostředí musel vydat souhlasné rozhodnutí k pokácení,“ zakončuje svoje prohlášení vedoucí odboru životního prostředí Rostislav Vodička.

Veronika Sobíšková - Kolínský deník