Vyrůstala jsem na Škvárovně a hlavně v parku, jako dítě jsem za bouřky pozorovala z okna blesky, které udeřily do vysokých vrb, pamatuji si tři, ale pamětníci uvádějí, že jich tam bylo víc. Na všechny jsem uměla vylézt. Vybavím si strom, pod kterým jsem dostala první pusu. Když napadl sníh,na kopci u silnice jsme sáňkovali, tak masivně, že i tráva schovaná pod sněhem zmizela. Teď je sáňkářům postavena do cesty stráň s keříky a mě napadá jestli nedopadnou jako ta tráva za našich dětských let? Při úpravách jsem se dívala jak ty stromy jak mizí, vybavila jsem si spoustu hezkých vzpomínek, při kterých jsem si uvědomila , že ty času jsou už vážně pryč. Doufám, že do parku vrátí děti, kterých byl park vždy plný.