Turistický Brod
Město Český Brod

O městě

Podzemí města

Českobrodské podzemí


Pozorný čtenář těchto řádků a příznivec regionální historie si jistě vzpomene na některé dřívější články, kterými jsme se snažili v Českobrodském zpravodaji vzbudit zájem o českobrodské podzemí. Český Brod je staré historické gotické město a jako takové má své atributy. Jedním z nich jsou i podzemní prostory, chcete-li chodby, sklepy. O jejich existenci se povětšině ví jenom z ústních podání, legend a pověstí. Málokdy najdeme jejich přesný popis, lokalizaci a už vůbec ne přesné zaměření a zmapování. Čas narušil tvář podzemí mnohdy natolik, že fragmenty přístupných prostor nedávají již přesný obraz jejich rozložení, velikosti a účelnosti. Proč asi naši předkové vykopali pod zemí, mnohdy nemalé, chodby, místnosti? Lze se právem domnívat, že je k tomu vedla přirozená snaha zajistit si úkryt a únikové prostory, cesty, pro případ vážného ohrožení svojí existence. Historici říkají, že jedna z cest vedla i do chrámových staveb (kostelů) - středověkem uznávaného místa azylu (výjimku tvořili snad jedině Husité a Švédové při svých nájezdech).Podzemní prostory byly budovány, stejně jako i dnes, i z daleko prozaičtějších důvodů - jako obyčejné sklepy. S využitím stejným jak je v naší době chápeme i my - sklady potravin, výroba a skladování piva, vína, zemědělských produktů, ovoce.Pod Českým Brodem chodbový systém nepochybně existuje. Jeho stavební stav je s největší pravděpodobností povětšině špatný, chodby budou zavalené, nebo uměle zasypané a dá se očekávat, že do některých úseků již pronikla spodní voda O existenci a rozložení českobrodských podzemních chodeb samozřejmě existují i již zmíněné dohady, legendy a pověsti. Jsou oživovány stále i přes mnohá vyvrácení se objevují znovu a znovu - je to tajemné a to přitahuje, láká. Logické argumenty nejsou nic platné. Tak tomu bylo, je a asi i bude...

Prolog

Psal se rok 1970, byl podzim a již druhým rokem jsme si zvykali, že jsou u nás „národní hosté" a začínala topná sezóna. V budově čp. 1 na Náměstí Budovatelů - dnes Náměstí Arnošta z Pardubic, sídlila a dosud sídlí městská knihovna a Městské kulturní a společenské středisko tzv. „osvěta", se topilo ještě lokálně, a jednoduše řečeno - nebylo v té těžké době uhlí nazbyt. Byli jsme tehdy mladí, plni elánu a vadilo nám, že místo uhlí byl přinášen ke kamnům mour, který v kamnech, jak jinak, čoudil, bouchal a zrovna také příliš nevoněl. Takže se zbytky uhlí a mouru prohazovaly stavební prohazovačkou. Uhlí nevezli a tak i hromada uhelného mouru se začala tenčit. V hlavní stěně budovy směrem k průběžné komunikaci se objevila část zazděného dveřního kamenného pískovcového portálu, který lákal. Přizvali jsme do sklepa snad každého, koho jsme sehnali. Především Rudolfa Petráně, tehdy ředitele „osvěty", a ten pravil: „...že to je asi vchod do podzemních chodeb, ale, bude to záhada, ani Miškovský o tom, pokud vím, nepsal". Nikdo nic nevěděl, pouze dohady a fantazie. Za nějakou dobu probíhala v domě celková rekonstrukce elektroinstalace. Nebyl žádný problém přesvědčit elektrikáře k vybourání otvoru, kterým bychom se protáhli a k přinesení dlouhých „prodlužáků" a baterek a už jsme lezli. Ukázalo se, že Petráň měl zřejmě pravdu, šlo o chodby, přístupné z původního radničního sklepa, ale téměř zasypané. Po břiše se dalo proniknout několik metrů k místu, kde bylo možné rozpoznat rozbočení do dvou směrů, dále se už nikomu nechtělo...
Čas, který pak následoval, „podzemí" příliš nepřál. Pouze občas bylo slyšet, že někteří odvážlivci se snažili proniknout dále, ale výsledkem byly pouze jenom další dohady a fantazie. Nic konkrétního se neudělalo, stačila jen ta romantika. A tak se pomalu pozapomnělo...

Jak to bylo potom

V červenci 1990 jsem se vrátila zpět do této budovy. Po předávacích ceremoniích jsem čekala na moment, kdy se sama půjdu podívat do sklepa. Nikdy jsem za celá ta léta o podzemí nic neslyšela, přesto jsem byla napjatá, zdali se něco nezměnilo. Nezměnilo se vůbec nic, pouze otvor v zazdívce portálu byl o něco větší.

V roce 1993 byl založen Spolek pro ochranu kulturních a historických památek Českobrodska a idealisticky se začalo s vyklízením podzemních chodeb. Nejdříve s pomocí skautů a jiných nadšenců, potom vyklízela firma slovenských Romů, nakonec firma Ukrajinců. Vyčítali nám, že vykořisťujeme děti, vedli jsme „důlní“ deník o tom, kdo vkročil do podzemí. Veškerou zodpovědnost na sebe vzal tehdy Ing. Josef Kapička. Neměli jsme ani korunu, začínající podnikatelé nám půjčovali helmy na hlavy, nářadí, kbelíky, kolečka. Vše se nám zase ztrácelo. Velkou radostí bylo pro nás posvícení roku 1993, poprvé jsme mohli broďákům ukázat alespoň, když se hodně sehnuli, něco z podzemí. Když jsme šli tehdy po městě, měli jsme radost, že po suchých ulicích chodili lidé se zablácenými botami. Ti byli totiž v podzemí a bylo jich dost. Postupně jsme přesvědčovali zastupitelstvo, dali nám tisíc korun, což stačilo tak na jedno stavební kolečko a tři kbelíky. Průlom nastal po slavnostech v roce 1994 – rozhodnutím městského zastupitelstva byl v podzemí instalován transportér, který za režijní cenu vyrobili příznivci z českobrodské panelárny, přestalo tak ruční vynášení zásypu a vyklizovací práce se značně zrychlily. Členové spolku se stali Pracovní skupinou Programu regenerace města. Nové zastupitelstvo schválilo pravidla o přerozdělování financí, získaných prodejem nemovitého majetku města, zavedlo Fond obnovy města. Tato významná skutečnost umožnila Pracovní skupině daleko lépe uplatňovat oprávněné požadavky na obnovu historických památek Českého Brodu a město tak může spolufinancovat obnovovací práce, na něž byly získány prostředky i odjinud, např. z prostředků Ministerstva kultury České republiky.

Koncem roku 1995 jsme opravovali narušenou klenbu chodeb. Nastaly další trampoty, hned začátkem roku 1996 z neznámých příčin stoupla voda v jedné boční chodbě a zatopila celé podzemí tak že voda vytékala až do původního radničního sklepa. Nepřetržitě jsme odčerpávali vodu. Nakonec nezbylo nic jiného, než celý prostor zdrenážovat, drenáže svést do malé skružené studny a vodu automaticky nepřetržitě odčerpávat. Dlouhotrvající deště v létě roku 1997 způsobily daleko vážnější problém. Voda nahromaděná na staveništi v domě přes ulici si našla cestu do podzemí, postupně a nenápadně namočila a posléze vyplavila hliněnou maltu mezi klenbovými kameny a tak došlo k prostorovým změnám, které umožnily svislým tlakům destrukci stropních kleneb, k vypadnutí klenbových kamenů (klenáků) a následnému zhroucení části klenby a vyvalení hliněného nadloží. Najednou bylo ve vyklizených chodbách opět plno. Navíc nebezpečí dalšího propadu pod frekventovanou silnicí.

Nastalo opět shánění finančních prostředků a odborníků. Finanční pomoc přišla z Okresního úřadu z útvaru regionálního rozvoje a díky tomu, že jsme právě před několika měsíci získali pro budovu čp. l prohlášení budovy bývalé radnice kulturní památkou, finanční pomoc přišla i z prostředků ministerstva kultury. Finančně se podílelo i svým dílem město Český Brod. Shánění peněz předcházelo hledání a výběr firmy, která by celou by okamžitě zajistila zával a provedla opravné práce. Byla vybrána firma Ing. František Drahorád z Kutné Hory, která okamžitě poslala partu „kutnohorských havířů a záchranářů“, kteří okamžitě zajistili výdřevou narušené stropy. Začaly rekonstrukční práce, konzultace s památkářem, statikem. Určili postup obnovy zřícené klenby a obnovení bezpečnosti v celém chodbovém systému. Pro názornost uvádíme, že v ohrožených místech bylo nadloží zpevněno speciálními ocelovými profily, železobetonovými výplněmi a podpěrnými sloupy z cihelného zdiva. Byly zesíleny i základy budovy čp. 12. Pohledová část klenby byla obnovena původními kameny, spáry mezi kameny byly vyčištěny a znovu vyplněny cementovou maltou, která byla pohledově přikryta vrstvičkou malty vápenné (středověké). Tím bylo zabráněno dalšímu vyplavování původní hliněné malty. Práce zdlouhavá a namáhavá.

Po skončení záchranných prací bylo rozhodnuto, že se interiéry sklepů a chodeb upraví položením režné cihelné dlažby a instalací celkového bezpečnostního elektrického osvětlení.

Stejným způsobem byl upraven původní radniční sklep pod čp. l a nejspodnější sklep pod domem čp. 12, který je z chodbového systému přístupný užším a nižším průchodem. Závěrečné „retuše“ interiérů dovršily tuto etapu pronikání do českobrodského podzemí.

V roce 1997 byla v rámci pokračující rekonstrukce čp. l rekonstruována a upravena přístupová část přímo z chodníku z náměstí Arnošta z Pardubic (vedle tehdy instalovaného INFOMATU) a tím byl vytvořen samostatný vchod do podzemí s příjemnou vstupní místností a sociálním zázemím. Vše schváleno Ústavem památkové péče středních Čech.

A co bude dále?

Dokončit rekonstrukci všech místností pod domem čp. 12 a upravit odtud východ z prohlídkové trasy je naší současnou snahou. Bohužel, jako všechny ostatní rekonstrukční práce, je nedostatek finančních prostředků. Ten by se dal zmírnit státním příspěvkem, který ovšem vyžaduje zapsání obnovované kulturní památky do příslušného registru. A tak zbývá dům čp. 12 a jeho sklepení jako celek. Je to historicky i architektonicky významný dům, navíc v majetku města, který si tuto ochranu jistě zaslouží. Další průniky do bočních chodeb jsou již problematické, jde většinou o soukromý majetek a snem všech zúčastněných je „objevit“ spojovací chodbu s místním kostelem sv. Gotharda či jiné napojení do dalších chodem, které nepochybně existují a jsou více či méně v původním stavu.

Objevování a zpřístupňování dalších částí chodbového systému v Českém Brodě je možné v čp. 56 na stejném náměstí (sídlo Pracovního úřadu, banky aj.), který je také majetkem města a jeho sklepení skýtá mnoho neprobádaných koutů a vstupů do středověkého podzemí.

A využití již rekonstruovaných prostor? Vzhledem k poměrně stálým klimatickým podmínkám bude možné v podzemí instalovat expozici některých sbírkových celků, kterým toto prostředí s mírně zvýšenou vlhkostí nebude vadit. Namátkou je možné jmenovat některé sochařské nebo kamenické artefakty, ošetřené kovářské či jiné kovové památky ap.

Věříme, že se využití najde. V současnosti slouží sklepení a chodby jako prostor pro přátelská setkání a pořádání drobných společensko-kulturních akcí jako jsou komorní koncerty, uvedení drobných dramatických vystoupení a i občasné krátkodobé výstavby regionálního charakteru.

Miroslava Bočková, řed. MKIC

Psáno v roce 1998

Poznámka: v červnu roku 2005 byla vstupní místnost upravena jako alternativní oddávací siň. Bližší informace na tomto webu nebo na matrice městského úřadu v Českém Brodě.

Copyright © Město Český Brod, 2005-2017 | Přístupnost | Kontakty | Mobilní verze | Administrace | vývoj MyWebdesign.cz
Cesbrod
TOPlist