Českobrodská kapela Cruel vydala desku Ekvilibrium
Povedené CD se nedá zařadit do čistě metalové krabičky
V polovině února v téměř vyprodaném pražském klubu rock Café pokřtila svoji novou desku pojmenovanou Ekvilibrium českobrodská kapela Cruel. Jejich muzikantské lídry Marka Neckáře a Pavla Bauera si rockoví fanoušci pamatují z českobrodské kapely Cruel Barbarian a kolínské Guernicy. Po několika personálních peripetiích je v současnosti doplňuje bubeník Robert Ebel a se zvláštní basovou kytarou budí pozornost Jan Švec.
Metal s violoncellemi Finkovou a Forest
„Bicí jsme začali točit v srpnu 2006 v pražském studiu Hostivař, pak se téměř půl roku nic nedělo než jsme začali točit ostatní nástroje v domácích podmínkách vlastního pečeckého ministudia Tahiti. Nic nás netlačilo, čas ani peníze, takže jsme se pěkně v klidu ze sebe snažili dostat to nejlepší,“ shrnuje kytarista, hráč na klávesy a zpěvák Marek Neckář. Zároveň tak možná odhaluje tajemství úspěchu. Přestože je Cruel zaškatulkovaný v kolonce metalová kapela, deska Ekvilibrium není metalová v tom, jak si ji většina z fanoušků představuje. Na první poslech připomíná nejvíce soundrack z filmu – písně střídají tempa i nálady, téměř každou uvozují nějaké zvuky včetně dětského pláče, kromě klasických rockových nástrojů tu zní i viola, violoncello, klavír a housle, oba mužské hlasy doplňují další dva ženské. „Deskou nejvíce prolézají hlasy dvou úžasných zpěvaček. Pavla Forest zpívala v kapele King Size a vytvořila jednu z rolí v čistě rockové opeře Antigona, Lídu Finkovou zná každý muzikálový fanoušek,“ představuje dvojici hostujících zpěvaček manažer kapely Honza Jeřábek. Nutno dodat, že k Finkové, dceři vyhlášené zpěvačky a pedagožky Lídy Nopové a manželky showmana Richarda Genzera, chodil kdysi Marek Neckář na hodiny zpěvu. „Dalším starým známým byl violista a cellista Petr Chvojka, který nám dohodil svoji přítelkyni houslistku Lídu Štětinovou,“ pokračuje Jeřábek v představování hudebních hostů desky. Kromě nich se na natáčení podílely ještě Natálka Neckářová, Rusiko Němcová a Gabriela Türkeová.
Jedenáctka z Ekvilibria na první poslech
Jak už bylo řečeno, Cruel natočil povedenou desku, jejíž všechny hudební odbočky, textové obraty a nálady nelze odhalit na první poslech. Otevírá ji nejdelší skladba celého CD nazvaná Gambit (J’adoube/Dotýkám se, rovnám), která přesně navodí náladu celé desky – zní v ní dětský hlas, piáno, violoncello, ale zároveň ji ženou dopředu metalové bicí a kytarami, tempem a refrénem trochu připomíná teplické Už jsme doma. V úvodu druhé skladby Matador (26.4.1937) prosviští vítr, aby prvotní hardrockový rytmus najednou vystřídala španělská kytara. V závěru zazní z rádia jméno španělského vybombardovaného města Guernicy, které dalo jméno jak předchozímu projektu kytaristy Bauera, tak jednomu z nejdražších obrazů na světě od Pabla Picassa, tak i skrytému názvu písně – dobrý fór. Píseň Maroko I (Bída miluje společnost) otevírá naopak kytara orientální, stejně jako zvuk činelů jak z pohádky Tisíce a jedné noci, Maroko II (Doba jedovatých myšlenek) už se řítí metalově vpřed, ale nebyl by to Cruel, aby splašenou jízdu najednou nezastavil nečekaným stop timem a zpěvem nepřipomněl brněnský Progres 2 v nejlepších časech. Autorská výpověď Neckáře Lament začíná šansonovým piánem a dětským pláčem, přidají se obě hostující zpěvačky a člověku naskakují filmové obrazy, aby píseň bez pauzy přešla do další pojmenované Nokturno, která ženským zpěvem a vzájemně si odpovídajícími mužskými hlasy zní jak z nějaké rockové opery či muzikálu. Malá rošáda je fantaskní hříčkou se synthetizátorem, Vis Maior se opět vrací do metalovějších vod, stejně jako následující Syberia, větrem a jazykem připomínající opravdu Sibiř, chytlavým zpěvem a kytarou má pak hitové ambice, Shah Mat (Koncovka sedmi na osm) se vrací k bigbítově písničkářským kořenům, coby bonus pak desku uzavírá svižná Svízel přítula.
Kapelu nepoložila ani operace kolena
„Vzhledem k domácím podmínkám byla nálada při natáčení vždycky skvělá, hosté přinášeli potřebnou vzpruhu. Když pak točili samotní členové skupiny, byla nálada ještě lepší, každý totiž točil úplně sám, bez znalých řečí ostatních, takže měl pokoj a tudíž i klid na práci,“ nabízí recept na kvalitní desku Honza Jeřábek. Ovšem bez slušných muzikantů a materiálu by to samozřejmě nešlo. Desky se do dnešního dne prodalo již na dvě stě kusů, kapela postoupila do soutěže Rádia Beat Naděje beatu a kvůli operaci kolena bubeníka Roberta Ebela musela nejprve úplně pozastavit koncertní činnost, kterou pak v květnu obnovila v akustické podobě, když Robert bubnoval alespoň rukama. Od prázdnin však Cruel opět koncertuje, 6. srpna se představí v pražském klubu Kain a o tři dny později pak na festivalu v Týnci nad Labem. V plánu je natočení videoklipu.
Cruel:
Marek Neckář – zpěv, klávesy, klavír
Jan Švec – basová kytara, zpěv
Robert Ebel – bicí
Pavel Bauer – kytary, zpěv
Autor: Zdeněk Hejduk - Kolínský deník